příspěvky našich členů a příznivců

start i cíl Oldřichovice u Třince, délka trasy 16 km, převýšení cca 600 m - s těmito informacemi se vydalo 13 příznivců čerstvého povětří do hor. V hustém sobotním provozu se všichni tři řidiči drželi pěkně pokupě až na místo samé, jízda jedna radost! Z Oldřichovic se všichni pěkně zapotili do kopečku na Kozinec. Tady ve čtvrt na deset bodlo PIVO a první trumfy v podobě RAZÍTEK do "vanderbuchů"! V teplém počasíčku odložil každý, co mohl; holky odhalily lýtka, chlapi pupíky a hrudě a všichni zoubky v širokém úsměvu. Kdo by se neusmíval na motýla v dlani, sluníčkově rozkvetlé louky, svítící bukovinové lesy a vysmáté kolemjdoucí? Na Kozinci si každý z nás vybral ze dvou nabídek - pět z nás se rozhodlo pokochat se pobytem v místě samém a poté se beze spěchu v jednu popoledni vrátit dolů k vozu a domů. Nás zbylých osm statečných si dopřálo nádherná panoramata cestou na Ostrý - prozkoumali jsme pětikilometrový úsek cyklotrasy č. 6083. Dosytosti jsme se vynadívali na vesničky v Jablunkovské brázdě (Bystřici, Hrádek) halící se do lehkého oparu, Filipku a část Beskyd, kterou protíná česko-polská hranice (pro nalce mimo jiné Čantoryji i Stožek). Při výstupu nás jen lehce zbrzdil zapomenutý tající sníh. Ostrý nás přivítal v pravé poledne - voněla tady káva, česnečka, pivko, i tatranky byly k mání. Po pauzičce u všech těch darů a nezbytném gruppenfoto jsme pak na zpáteční cestě opět obdivovali bizarní buky a panoramata. Na Kozinci nás přivítal řidič Jirka, podělili jsme se o dojmy a nezbytné zhodnocení - opět s úsměvem.Snad za vše hovoří to, že někteří kráčeli k potěšení druhých s písní na rtech tam i zpět a ještě si prozpěvovali při jízdě domů! A propos i při tom se bylo čím pokochat - prima výhledy na Třinecko a Těšínsko zpod Javorového vrchu. A poděkování? Tentokráte všem za to, že vše bylo jak má být... P.S. Příroda se už opravdu probouzí, proto držme palečky jaru, aby jej už nepřeválcovala zima. Hana

...když členové mlčí, tak snad pár slov od příznivce k sobotnímu výšlapu: Deset odvážných neodradilo sobotní mlhavé ráno a vyrazili (tentokráte bez nemocného starosty a hlavního dokumentaristy) z brušperské zastávky do cíle dnešní cesty – Bystřice nad Olší. O půl deváté ráno nás na nádraží v Bystřici smáčel déšť, deset minut nato v Hrádku ve Slezsku se už vyjasňovalo! Vzhůru do kopců, na Loučku a Pastviny nás bezpečně vedl pan Mirek, zvaný Bača (pro zdejší terén příznačně zvolený velitel). O půl jedenácté se nám podařilo dobýt ze zelené značky Filipku a věru bylo zapotřebí řádně se posilnit na neprošlápnutý chodníček ve žluté a červené značce! Někteří v téměř metrových závějích zapadali až po hole a po zadnice, některé to naopak vůbec nebralo :-) Péťa fotil ostošest s nasazením života i foťáku. Bohužel, nebyla panoramata. Na pastvinách jsme mrknutím oka zaznamenali chatu Loučku, my však spěchali do Koliby... Po krátkém zhodnocení výšlapu a všezahrnující diskusi jsme opustili studenou kuchyni a v 15 hodin nás po příjemně stráveném dni vítala v Bystřici nad Olší naše opuštěná autíčka. Závěrem se patří poděkovat – řidičům za bezpečnou jízdu, vedoucímu za vedení, ochotnému ochotnickému fotografovi, „božím mukám“, kterých bylo dostatek, a našim krásným horám. A panoramata? Na ty se těšíme příště

---